Město zmařených snů

John Cheever (1912 – 1992) je jedním z nejbrilantnějších amerických romanopisců, někdy je také nazýván americkým Čechovem. Napsal pět románů a sedm povídkových souborů – za jeden z nich získal v roce 1979 Pulitzerovu cenu za beletrii.

V povídkové knize Město zmařených snů píše o Američanech ze střední vrstvy, kteří si chtějí splnit svůj sen o společenském vzestupu – jak je k tomu vede sen sdílený většinou společnosti. Všední život je ale často přivede do situace, která jim způsobí rozčarování a také zklamání, to když vyjde najevo jejich slabost nebo svázanost s původním prostředím. John Cheever píše o svých současnících s porozuměním, soucitem i ironií. Každá jeho povídka dokazuje, že si pověst jednoho z nejlepších amerických povídkářů vysloužil právem.

„

Psaní je pro mě forma komunikace. Podle mého nejlepšího vědomí je moje literární práce nejzazší způsob, jak mohu být lidem užitečný. Je to rozhovor s lidmi, v jejichž společnosti bych rád prodléval, kdybych je znal.“ Takto se John Cheever vyjádřil, když se ho ptali, jak chápe smysl své spisovatelské práce. Jeho povídky jsou nadány hlubším smyslem, působivou metaforikou – to je dostává nad úroveň běžné produkce, jeho literární jazyk je brilantní. Z jeho textů vyvěrá nostalgie, ale nostalgie spojená s vírou v člověka, v jeho lepší budoucnost.

Studoval na elitní střední škole s vyhlídkou na studia v Harvardu, ale když mu bylo sedmnáct, byl ze střední školy vyloučen, protože tajně kouřil. Cheever tomu byl však rád, na Harvard nechtěl. Jeho rodiče se rozvedli, když dospíval, a to vedlo k jeho velkému sblížení s bratrem (odjeli spolu např. společně do Evropy). Psát začal poměrně brzy. Prosadil se jako povídkář, publikovat začal ve známém týdeníku The New Yorker, stal se jeho kmenovým autorem. Do literárního života New Yorku třicátých let se zapojil hodně intenzivně. V roce 1941 se oženil – a od té doby prý s manželkou nejméně jednou měsíčně vážně uvažovali o rozvodu. Za druhé světové války sloužil v armádě. Měl tři děti, dva syny a dceru, před smrtí prohlásil, že narození svých dětí považuje za nejvzrušivější okamžiky života.

ukázka z knihy Město zmařených snů - povídka Případ ze Suttonových domů